Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatobor

3. 5. 2006
Na to že byl začátek května bylo dost hezké počasí. Teda aspoň to tvrdila máma, to víte, já loni touto dobou byla ještě v bříšku.... A protože bylo tak hezky a teplo a sluníčko svítilo, tak se máma rozhodla, že bychom mohli jít navštívit tatínka do práce. A tak máma dopumpovala kola na sporťáku, vzala mapu, čaj a piškoty pro mě, vymyslela dobrý plán, který je pro zdárný průběh akce nezbytný (jak tvrdí Vinetou) a už jsem to hrnuly po žluté turistické značce na Svatobor. Bylo to dost do kopce (přece jen je to převýšení skoro 400m) a máma funěla jako lokomotiva, ale přesto mi statečně zpívala zkoro celou cestu. Mě to ze začátku taky moc nebavilo.... To víte, vedro, nic až tak zajímavého po cestě nebylo.... Ale pak jsme se dostali do lesa a tam to bylo hezké. Šišky, mraveniště, jehličí a kytičky.... No a když mi máma dala ještě piškot,tak mi už ke štěstí nic nescházelo. Kdy jsme vlastně dorazili na vrchol to nevím, protože to drncání přez kořeny mě docela uspalo. Když jsem se probudila, tak už tam byl táta a taky pes Fido, který na mě neustále dorážel a dožadoval se mého piškotu (byla jsem tvrdá a neústupná - piškot jsem uhájila). Máma mi nechala otisknout na památku razítko z rozhledny, ale nahoru jsme nešly, prý se tam podívám až po svých... Tka snad se dočkám. A domů jsme už jeli autem, což jsem celkem ocenila, protože ono to drkocání v lese taky člověka unaví.....