Jdi na obsah Jdi na menu
 


A přece draci jsou....

16. 8. 2008
Jednou jsme byli u babi a dědy na Píchu na návštěvě a přijela tam i teta Hanka. Vyprávěla nám jak byla s Eliškou (mou sestřenicí) na hradě Švihov a jak tam narazili na výstavu skřítků a draků.
No to bylo něco pro mě. To víte, já na takovou tu skřítčí drobotinu docela jsem, ale draků se trošku bojím. A tak jsme o víkendu s maminkou a tatínkem vyrazili za kulturou. Do Švihova je to docela daleko a tak jsme museli urychlit odpolední spánek, aby tam měli ještě otevřeno. Ale naštěstí jsme to stihli. Nejdřív jsme šli za drakama. Měli tam hodně povídání o životě draků  a tři draky v životní velikosti. A to byli jen mláďata, protože dospělák by se tam nevešel. Tam jsem se taky dozvěděla, že draci žerou koně a tak si musím teď všechny koníky co mám doma pořádně hlídat. Ale jinak jsme s dráčkama kamarádi a budou li na Švihově i příští rok, tak tam určitě zase vyrazíme.
Skřítci byli taky moc hezcí, ale ty už známe z Mlázov kde je jich plná chalupa a kam jezdíme každý rok. Takže moji favoriti byli dráčci i když jsem se jich trochu bála. Teď už jsou ale draci někde v lese v jeskyni a chystají se na zimní spánek. Tak snad se s nima zase uvidím příští rok