Tříjezerní slať
Tak to byl opravdový výlet. Zrovna jsem měla tři měsíce. U nás doma byla děsná mlha, ale protože jel táta ráno z práce, tak věděl že "nahoře" je hezky. A tak jsme nelenili a vyrazili. No bylo to trošku náročnější, protože já nevydržím bez jídla moc dlouho a tak když jsme přijeli na Modravu (což je výchozí místo výletu), tak mě máma musela nejdřív v autě nakrmit a teprve pak jsme mohli vyrazit na slať.
No řeknu vám byla to nádhera. Počasí jedna báseň, Roklanský potok bublal, teplota taky celkem snesitelná a terén jak stvořený pro procházky s kočárkem. No jenom jeden úsek byl trochu krutý pro mé rodiče. Je tam takovej obrovskej kopec... Mě bylo v kočáru hej, já ještě nadšeně stihla sledovat z kočárku větve stromů co lemovaly cestu, ale rodiče poněkud funěli (ale co, však ono jim to jen prospěje).... No a potom to přišlo, dorazili jsme až na místo. Máma mě vytáhla z kočárku abych se mohla pokochat krásou jezírka a abych se seznámila se znakoplavkou (obyvatelkou jezírka...). Všude bylo plno borovice kleče a různých jiných prapodivných rostlin...
Moc se mi to líbilo, ale už jsem byla celkem unavená a tak jsem spokojeně usnula a cestu domů si moc nepamatuju. Jenom mi rodiče říkali, že byla hrozná mlha už od Srní a tak to byla cesta celkem dobrodružná.
Jó u nás na Šumavě je fakt krásně a už se moc těším na další výlet.